Ve světě v současné době probíhá závod o největší větrnou turbínu. Odehrává se zejména mezi evropskými, americkými a čínskými výrobci. Všichni přitom musí řešit složité technické problémy už při testování jednotlivých komponentů.  

Výkon větrných elektráren umístěných v mořích celého světa přesáhl ke konci loňského roku 650 GW, což odpovídá přibližně dvěma třetinám instalovaného elektrárenského výkonu Evropské unie.  

Británie, která je největrnější zemí Evropy, zažila v letech 2015–2018 masivní pokles výstavby větrných parků. Zrušeno bylo 95 % plánovaných projektů.  

Závislost na počasí je největším problémem větrných elektráren nejen z hlediska jejich vlivu na stabilitu elektrizační soustavy, ale také z pohledu celkové i provozní ekonomiky.  

Zatímco česká energetika se stále točí v bludném kruhu "OZE jsou na nic; raději někdy možná postavíme jádro", vyspělá část světa bez obav kráčí bezemisní k budoucnosti.  

Nová větrná turbína SG 10.0-193 DD určená pro provoz v mořských větrných parcích má max. výkon 10 MW a rotor s průměrem 193 metrů.  

Svaz moderní energetiky kritizuje nový návrh Ministerstva průmyslu a obchodu o Národním energeticko-klimatickém plánu, který má zajistit potřebné snížení emisí a zvýšení podílu obnovitelných zdrojů v ČR do roku 2030.  

Projekty větrných elektráren na území Německa o potenciálním celkovém instalovaném výkonu až 190 MW získala v uplynulých dnech Skupina ČEZ.  

V roce 1920 existovalo zhruba 6000 výroben elektřiny. Naprostou většinu tvořily elektrárny závodní, jimiž si podniky vlastními silami zajišťovaly dodávky elektřiny nutné pro výrobu.